28. února 2011 zemřel ve věku 72 let odborník na vesmír a kosmonautiku Antonín Vítek. Na autora největší databáze družic a kosmických sond ve vesmíru a spolupracovníka Amerického centra vzpomíná Miroslav Konvalina.
Připomínku půlstoletí americké kosmonautiky jsme si představovali jinak. S Antonínem Vítkem jsem se už před Vánoci domlouval na přednáškách v Americkém centru v Praze a v Info USA v Moravské zemské knihovně. Věděli jsme, jak vzácný je to člověk – jak říkají jeho přátelé a fandové kosmonautiky, „není druhého Vítka“.
Byl nesmírně vzdělaný a čerpal vždy z originálních zdrojů a své poznatky si zapisoval do své encyklopedické paměti. Nikdy neodmítl se o své poznatky, které mravenčí prací načerpal, podělit s publikem čítajícím 500 ale i pět lidí. Na každou přednášku o americké kosmonautice se těšil a poctivě připravoval. Další členové českého kosmického klubu SPACE mohou vyprávět, jak s nimi Antonín Vítek získával v dobách studené války informace o letech Apollo a později amerických raketoplánů, o plánech a projektech NASA. Byl jedním z těch, kteří se před rokem 1989 odvažovali na Velvyslanectví USA v Praze a šířili jinak nedostupné informace o amerických úspěších při dobývání kosmu.
Antonín Vítek byl s námi při všech částech posledního velkého popularizačního projektu Do kosmu s Krtkem, který právě před rokem v Americkém centru zahajoval vystoupením o amerických raketoplánech. Začátkem července 2011 byl pak velvyslancem USA Normanem Eisenem pozván do rezidence na oslavu výročí americké nezávislosti. Jeho paní měla starost, zda má vědec to správné sako, ale my jsme vysvětlovali, že u takové osobnosti, jako je pan Vítek na saku vůbec nezáleží.
Na zahradě rezidence jsem Antonína Vítka nemusel nikomu dlouze představovat. Procházel jsem s ním mezi osobnostmi českého života a sledoval jsem, jak jej lidé zavalovali dotazy – a pan Vítek odmítal odpovídat společenskými frázemi a pouštěl se místo toho do zasvěcených výkladů.
Za několik dní měl pan Antoním Vítek přijít na přednášku ke 40. výročí sondy Pioneer 10. Je to sonda, která nese informaci o našem světě po čtyři desítky let dále do sluneční soustavy. Tonda Vítek, jak mu v Americkém centru říkáme, se ale rozhodl jinak. Už k nám nepřijde. Se svým věděním míří na nekonečnou cestu ke hvězdám a my mu jen se slzou v oku můžeme popřát „Tondo, šťastnou cestu, budeš nám tu chybět“.
