Krteček už toho zažil spoustu. Vyléčil Myšku, špekáčky ucpal výfuky autům ve městě, léčil rádio…a letěl i do vesmíru. Člověk by pomalu mohl říct, že nic ještě zajímavějšího než je některé z jeho dobrodružství se už nemůže stát. Ale co by to bylo za život bez překvapení a dobrodružství?!
Před rokem v listopadu zazvonil v Brně ve výrobně plyšových Krtečků telefon. Crrr! „Haló?“ „Hallo, je tam Krtek?“ A tak to všechno začalo. Americký astronaut, doopravdický astronaut, by si chtěl Krtečka vzít s sebou do vesmíru. Ne Hallo Kitty, ne Spidermana, ale Krtečka! To bude dobrodružství!
Krteček se okamžitě začal chystat na cestu do Ameriky. Musel být nehořlavý, aby se mu nic nestalo, tak se to zařídilo. Musel být o trošku menší, aby se vešel do raketoplánu k panu astronautovi, Andrew Feustelovi, tak se zmenšil. Za dva dny ho už v Brně zabalili, naložili do letadla a poslali vstříc za dobrodružstvím.
Krtečkův let do vesmíru se stal obrovským hitem. Ptali se na něj novináři, všichni si chtěli vyfotografovat toho slavného českého Krtka, který poletí raketoplánem.
Všech šest astronautů muselo cvičit a trénovat pohyb ve vesmíru a ovládání raketoplánu, ale Krteček ne, ten se jenom díval. Těšil se, že mu ušijí skafandr, aby mohl z raketoplánu ven, ale nakonec mu ani nevzali míry, prý zůstane uvnitř a oblek nebude potřebovat. Nakonec to vůbec nevadilo.
Nadešel den D, den vzletu. Krteček ani dospat nemohl, jak se těšil. Ano, už sice raketou letěl, ale tohle bude něco úplně jiného, bude v raketoplánu a na vesmírné stanici, a to všechno s opravdovými astronauty! Ráno Krtečka vzali, dali do krabičky, ve které počká, až ho na oběžné dráze pan Feustel vyndá, a…zase ho vyndali ven. Start se totiž posunul, zkazilo se počasí.
Nakonec se ale raketoplán od země odlepil. Sice ne v původně naplánovaný den, ale to přeci nevadí! Krtečka malinko mrzelo, že při startu musel zůstat schovaný v krabičce a nemohl se dívat z okna, ale nakonec zjistil, že se nedíval nikdo, tak ho to mrzelo o trochu méně. Doléhal k němu zvuk vysílačky: „…čtyři, tři, dva, jedna, start.“ Najednou se všechno začalo třást a začali stoupat. Krteček začal v duchu obdivovat všechny ty chytré lidi, kteří vymysleli jak létat do vesmíru, kteří postavili raketoplány, rakety i družice, kteří se v tolika složitostech vyznají.
Když se ve vesmíru Krteček dostal ven z krabičky, nemohl uvěřit svým očím. Okolo něj byla spousta tlačítek, páček, drátů, prostě všeho. Co nebylo připevněné, to se chovalo jako blázen a někam letělo. Počkat, vždyť i Krteček pomalu odlétal pryč! Stav beztíže je opravdu zábava, člověk (i krtek) může letět, kam chce, a ani nemusí hýbat nohama.
Jako všude i tady však čas od času přišla ke slovu nuda. Koho by pořád bavilo být zavřený mezi spoustou krabic a kabelů a nemoct se jít ven proběhnout? Ale jindy se na každé straně dělo něco zajímavého. Jeden se oblékal do skafandru, druhý kontroloval, jak je na tom alfamagnetický spektrometr, to tajemné složité zařízení, kvůli kterému tu všichni jsou. Když astronauti vystupovali do volného prostoru, jak se odborně říká, Krteček se na ně díval z okna a držel jim palce, aby se všechno povedlo a někomu třeba neuletěl šroubovák.
Krtka si i tady, ve vesmíru, fotili. Když se díval z okna, když si čistil zuby, když si prohlížel místo, kde posádka spí. Když mlsal lentilky, když si zkoušel skafandr, dokonce i když si musel odskočit na záchod!
Čas se pomalu, ale neúprosně blížil k okamžiku, kdy se posádka musela s vesmírnou stanicí rozloučit, nastoupit do raketoplánu a rozletět se vstříc domovu. Všichni už se těšili, až uvidí svoje rodiny a přátele, ale také byli smutní, protože mise uběhla tak rychle.
Ať tak, či tak, domů se letět jednoduše muselo. Takže Krtečka dali zpátky do té neútulné krabičky a někam ji připevnili, aby se při cestě neuvolnila a neporanil se ani Krteček, ani některý z astronautů, ani raketoplán. Konec přistání Krtečkovi trochu připomněl jeho cestu letadlem, kdy také neviděl kolem sebe a dosedalo se na podvozek.
Chvíli trvalo, než se raketoplán vyložil a zaměstnanci Krtka vyndali, ale tomu to nevadilo, byl doslova nabitý dojmy a potřeboval si všechno uspořádat v hlavě. Teprve po nějaké době se dozvěděl, že poletí zpátky do České republiky, ale tentokrát ne sám, ale spolu s panem Feustelem a jeho rodinou! To bude úžasné, zažije další dobrodružství a podívá se domů. A možná ochutná lepší jídla než ta na vesmírné stanici, tam si vážně příliš nepochutnal. No, uvidíme!
