Americké raketoplány

V historii programu raketoplánů existovalo pět orbitálních raketoplánů: Atlantis, Challenger, Columbia, Discovery a Endeavour.
Raketoplán startuje jako raketa, po oběžné dráze se pohybuje jako kosmická loď a přistává jako letadlo.
Systém raketoplánu se skládá ze tří hlavních součástí: 1) dva pomocné startovací stupně, které zajišťují 80 % tahu při startu, 2) externí odhazovací nádrž, která při startu poskytuje palivo hlavním motorům raketoplánu; a 3) družicový stupeň, který za letu slouží jako domov posádky.
Kosmický raketoplán je „prvním vesmírným plavidlem umožňujícím opakované použití“. Kromě externí palivové nádrže lze všechny součásti systému opětovně použít. Tato nádrž po startu shoří v atmosféře.
Sestava raketoplánu má délku 56 metrů. Družicový stupeň má délku přibližně 37 metrů.
Vzletová hmotnost sestavy raketoplánu je přibližně 2 050 tun.
Posádka sestává z pěti až sedmi členů. Misí raketoplánů se zúčastnilo přes 600 členů posádek.
V rámci vesmírného programu raketoplánů bylo do vesmíru vyneseno přes 1 400 tun nákladu.
Nejdelší délka pobytu raketoplánu na oběžné dráze činila 17,5 dne, a to v listopadu 1996.
5. ledna 1972 – prezident Richard Nixon oznamuje záměr vyvinout první kosmický raketoplán pro cesty do vesmíru.
12.–14. dubna 1981 – První mise raketoplánu (Columbia) je určena k testování prostředku jeho vysláním na oběžnou dráhu a následným bezpečným přistáním. Mise je úspěšná a zahajuje novou éru vesmírného programu USA.

Zajímavosti o raketoplánech

Na dosažení rychlosti přes 27 300 kilometrů v hodině potřebuje raketoplán zhruba pouhých osm minut.
Hlavní motor raketoplánu váží pouze sedminu hmotnosti lokomotivy, ale jeho výkon vydá za 39 lokomotiv.
Turbočerpadlo hlavního motoru raketoplánu má takový výkon, že by běžný rodinný bazén dokázalo vypustit za 25 sekund.
Tři hlavní motory raketoplánu a dva pomocné startovací stupně vyvíjejí při startu tah přibližně 3,3 milionu kilogramů. Pro srovnání u prvních dvou amerických pilotovaných vesmírných prostředků činil tah 35 381 kilogramů u rakety Redstone a 163 926 kilogramů u rakety Atlas.
Kapalný vodík v hlavních motorech raketoplánu má teplotu −253 °C a jedná se druhou nejchladnější kapalinu na Zemi. Při jeho spalování za pomoci kapalného kyslíku dosahuje teplota ve spalovací komoře motoru hodnoty 3 316 °C.
Energie uvolněná třemi hlavními motory raketoplánu odpovídá výkonu 23 hydroelektráren na Hooverově přehradě.
Každý pomocný raketový motor spaluje 5 tun raketového paliva za sekundu a celkem spotřebuje 500 000 kilogramů paliva za 120 sekund. Rychlost plynů proudících z trysky je vyšší než 9 600 kilometrů v hodině, tedy pětkrát rychlejší než zvuk a třikrát rychlejší než střela výkonné puškové ráže. Ohnivý chvost dosahuje délky až více než 150 metrů.
Spalné plyny v raketovém motoru mají teplotu 3 371 °C, dosahují tedy dvou třetin teploty na povrchu Slunce. Ačkoli by již při této teplotě ocel dosahovala varu, ocelový plášť je speciální izolací uvnitř motoru chráněn tak dokonale, že vnější strana pláště má teplotu kolem 55 °C.
Pomocný startovací stupeň má sice stejnou výšku jako Socha Svobody (bez podstavce), tedy 46 metrů, váží však trojnásobek.
Čtyři proudové motory Boeingu 747 vyvinou tah 85 277 kilogramů, zatímco jeden motor pomocného raketového stupně vyvine sedmnáctinásobek této hodnoty – 1,5 milionu kilogramů. Dvojice pomocných raketových motorů má při startu vyšší výkon než 35 letadel typu Jumbo.
Kdyby mohla být tepelná energie převedena na elektrickou energii, dvouminutový provoz dvou pomocných stupňů by vyvinul výkon 2,2 milionu kilowatthodin, tedy dostatek energie pro kompletní celodenní spotřebu 87 000 domácností.
Robotické manipulační rameno (RMS) raketoplánu, které dodává Kanadská kosmická agentura, váží na Zemi přibližně 411 kilogramů, avšak ve vesmíru dokáže manipulovat nákladem o hmotnosti téměř 30 000 kilogramů a o velikosti zájezdového autobusu.