Matt Phillips
Posádka mise STS-125
Kolik z nás už někdy zažilo vážné problémy s počítačem? Mám na mysli přesně to, co se stane, když děláte něco zvláště důležitého – a najednou všechno „zmrzne“ nebo naskočí obávaná „modrá obrazovka“!
Naneštěstí pro posádku mise STS-125 raketoplánu Atlantis, na jehož palubě poletí také absolvent Střední školy v Lake Orion dr. Andrew J. Feustel, postihla stejná nehoda v sobotu 27. září 2008 i slavný Hubbleův dalekohled. V tomto případě však palubní počítač letí rychlostí 28.000 kilometrů za hodinu ve výšce 560 kilometrů nad zemským povrchem.
Během normálního postupu zálohování dat vyslal hlavní počítač Hubbleova dalekohledu, který se označuje také jako SI C&DHA (Science Instrument Command and Data Handling System, řídící jednotka pro ovládání vědeckých přístrojů a ukládání dat), signál oznamující přechod do „bezpečného režimu“ – který však nebyl očekáván a, jak všichni víme, nevěstí nic dobrého!
Od toho okamžiku si inženýři NASA lámou hlavu, jak vyvinout řešení dostatečně rychle na to, aby plánovaná mise k provedení dalších oprav na Hubbleovu dalekohledu mohla pokračovat podle harmonogramu. Preston Burch, manažer NASA pro Hubbleův dalekohled z Goddardova střediska pro vesmírné lety, vysvětluje, že iniciativy k řešení problému v současnosti postupují třemi směry. „Za prvé je třeba poruchu dále prozkoumat a nezvratně prokázat, že neexistují žádné proveditelné způsoby, jak ji obejít… za druhé je třeba připravit přepnutí na záložní systém B (náhradní systém konstruovaný jako „záchranná síť“ pro systém A, který má poruchu)… a za třetí je třeba dát dohromady plán jak ověřit funkčnost záložního systému hlavního počítače dalekohledu, který máme tady na zemi, a připravit ho pro let, aby posádka mise STS-125 mohla jednotku vyměnit.“
Co to znamená pro raketoplán Atlantis a jeho sedmičlennou posádku? Více trpělivosti a další výcvik. Sen se prozatím odkládá.
Zádrhel sice nikoho netěší, přesto však podle Eda Weilera ze správy projektu na vědeckém ředitelství mise přistupuje NASA k věci optimisticky. „V určitém smyslu, pokud se to už mělo stát, se to nemohlo přihodit v lepší chvíli… co kdyby k poruše došlo dva týdny po misi? Bývali bychom nainstalovali úplně nové přístroje a mysleli si, že jsme prodloužili životnost (dalekohledu) o dalších pět až deset let, a pak se najednou tahle věc rozbije… to by znamenalo ztrátu mise třeba během šesti, dvanácti, osmnácti měsíců.“
Andrew Feustel těmto úvahám přikyvuje: „Celá posádka STS-125 je sice zklamaná, ale chápeme nutnost dalšího plánování, aby byla zajištěna co nejvyšší pravděpodobnost úspěchu mise.“ A dále dodává: „Tato mise se už musela vypořádat s problémy kvůli připravenosti zařízení, hurikánům, harmonogramům výcviku atd., takže posádka je na odklady zvyklá a bude v pravou chvíli připravena.“
„Závada na technickém zařízení může náročnost už tak dost ambiciózního programu mise ještě zvýšit v důsledku skutečnosti, že záložní jednotka se bude muset důkladně testovat, než bude připravena pro let do vesmíru,“ říká Andrew Feustel, který byl určen k provedení tří z pěti plánovaných výstupů do volného kosmického prostoru nutných k realizaci plánovaných oprav, a dodává: „Jelikož se dlouhou dobu věnujeme zvládnutí předepsaného seznamu oprav a jelikož je harmonogram s tímto seznamem natolik provázaný, znamenalo by přidání dalšího úkolu úplné přepracování časových plánů pro výstupy do volného kosmického prostoru a k tomu měsíce dalšího výcviku, abychom získali zběhlost v provádění těchto nových úkolů.“
Kvůli nezbytnému testování a přípravám představitelé NASA nové předběžné datum startu STS-125 teprve určí. Ukazuje se však jako pravděpodobné, že bude odložen až na únor 2009.
Takže právě tak jako Andrew Feustel budeme trpěliví a budeme v pravou chvíli připraveni na start!
