Matt Phillips
Absolventa Střední školy v Lake Orion z ročníku 1983 Andrewa Feustela, který získal doktorát v oboru geologických věd, nikdy ani nenapadlo, že by se stal „chirurgem“. Nyní však, když se stal astronautem NASA a členem sedmičlenné posádky, která se má vydat do vesmíru opravit Hubbleův dalekohled, se zmínky o „chirurgické práci“ objevují během výcviku čím dál častěji.
Andrew Feustel během mise STS-125
Vrchní ředitel letu Tony Ceccacci říká: „Tato mise je spíše něco jako operace mozku. Kvůli složitosti zařízení jsou výstupy do otevřeného kosmického prostoru srovnatelné s tím, když chirurg na operačním stole obratně dělá velmi náročnou práci.“
Ačkoli se toto přirovnání může zdát přitažené za vlasy, statistika hovoří za vše. V době, kdy se posádka STS-125 vydá 8. října 2008 do vesmíru, bude mít za sebou téměř šest let výcviku pro misi, která potrvá jedenáct dní. Naproti tomu všeobecný lékař studuje medicínu pět až sedm let a dělá ji pak celý život.
Andrew Feustel o tom říká: „Výcvik založený na opakování a přesných detailech nám umožňuje pochopit všechny stránky našeho úkolu a vytváří vysokou pravděpodobnost úspěchu.“
Mise k Hubbleovu dalekohledu je jedinečná v tom, že konstruktéři dalekohledu vůbec nepředpokládali, že by se někdy prováděly jeho opravy, a proto bylo nutné k provedení těchto detailních úkolů vyvinout nové metody a nová zařízení.
Jelikož posádka provede pět bezprostředně na sebe navazujících výstupů do volného kosmického prostoru a stráví mimo raketoplán celkem 32 hodin, což dosud nemá obdoby, musí tomu odpovídat i výcvik a nástroje.
Andrew Feustel uvádí: „Jeden z úkolů, které provedeme, spočívá v demontáži panelu, kde je 110 malinkých šroubků, které původně vůbec nebyly určeny k tomu, aby se někdy demontovaly, a to abychom vyměnili základní desku počítače.“ A dodává: „Když si k tomu přidáte stav beztíže, je to úkol ještě o poznání náročnější.“
Pro řešení těchto úkolů museli inženýři NASA vyvinout nejrůznější inovativní nástroje, mimo jiné průhlednou desku pro tuto operaci, která umožní, aby astronautům při práci nic nebránilo ve výhledu, ale zároveň chrání před únikem šroubů a úlomků do kosmického prostoru.
Simulaci úkolů, které bude ve vesmíru provádět, cvičí posádka STS-125 na zařízeních v Goddardově středisku pro vesmírné lety (Goddard Space Flight Center) v městečku Greenbelt ve státě Maryland a v Johnsonově vesmírném středisku v Houstonu ve státě Texas.
V Goddardově středisku nacvičují astronauti provádění úkolů na maketě skutečného Hubbleova dalekohledu společně s jeho konstruktéry a inženýry, což umožňuje intenzivní opakovaný nácvik operací a diskuse s inženýry o tom, jak a co se bude provádět. Ačkoli toto prostředí nabízí více času k nácviku a lepší interakci, nemůže zprostředkovat podmínky, s nimiž se astronaut setká ve vesmíru. Aby je astronauti zažili, musejí trénovat také v laboratoři beztížného stavu (Neutral Buoyancy Laboratory) v Houstonu. Tato vodní laboratoř o objemu asi 23,5 milionů litrů obsahuje další maketu Hubbleova dalekohledu a pomáhá navodit pod hladinou stav beztíže podobný tomu ve vesmíru. „Pod vodou strávíme hodně času, protože je to nejbližší možná simulace prostředí, v němž budeme ve vesmíru pracovat,“ říká Andrew Feustel.
„Jelikož se naše mise trochu zpozdila, máme tak o něco více času na další přípravu a nácvik,“ říká Andrew Feustel a dodává: „Musím ale přiznat, že se už nemůžu dočkat, až mise odstartuje a my svůj výcvik uplatníme ve vesmíru.“
I když si vážím toho, že někteří astronauti, jako například michiganský rodák dr. Jerry Linenger, jsou zároveň lékaři, mohu říci, že práci „vesmírných chirurgů“ vyškolených v NASA nyní obdivuji ještě více.
